Část první

První post je beze slov. Ve druhém vám vysvětlím, co se mi právě honí hlavou.

....................

......................

.........................

Death Valley

USA. California. Trip. Death Valley. Dunes. Out of comfort zone. Travel addict.

Série fotek, která vznikla v pravé poledne na písečných dunách v Údolí smrti, daleko od parkoviště, kde zastavovala auta i autobusy, aby cestující vystoupili, ušli pár kroků, vyfotili společnou fotku, nebo třeba jen selfie, protože druhé polovičce bylo líno vystoupit z kllimatizovaného vozu. 

Můj největší a nejkrásnější zážitek vůbec. Ztracená v přírodních úkazech tak silných, že ani na fotkách nelze zachytit tu nekonečnost, pomíjivost, nádheru, vůni, vítr ve vlasech, písek v podprsence a štěstí a vděčnost obklopující celou mou tělesnou schránku.

Pět a půl tisíce kilometrů s příručním zavazadlem, teplotami od 0 do 40°C, jednou nehodou, božím zábavním parkem, bláznivým Las Vegas, špinavým Los Angeles, malebným San Franciscem, skalnatým Yosemite, uchvacujícím Seqoia, monumentálním Grand Canyonem, červeňoučkým Zionem, proměnlivým Joshua Tree. 13 dní nestačilo, z fleku bych se sbalila a vyjela znovu. 

Foceno s láskou a tolerancí pro nedokonalosti. 

Imperfections

Na žádné fotce se neusmívám, ani nevím proč. Přitom s úsměvem vypadají všichni lépe, mladší, zdravější. Už mám dlouhé vlasy, praskají mi žilky na nohách, jsem věčně nespokojená. Jednou jsou to uši, podruhé pleť, potřetí zas zuby. To nemám nic důležitějšího na práci, než se pořád zabývat nějakými nedostatky ? Ještě k tomu pro ostatní zanedbatelnými ? Ani nevím, mám na práci tolik věcí a stejně se zaobírám věcmi vlatně nepodstatnými. Mívám teď hodně hlubokomyslné stavy, filozofuju o světě, o životě, relativitě všeho a všech. A pak se zase podívám do zrcadla a říkám si, proč mám tak kulatý obličej/tlusté nohy/křivé zuby ? Kde je ta hranice mezi záležitostmi povrchními a proč se poslední dobou zamýšlím nad osudem planety? Taky se vám někdy střídají tyhle nálady a myšlenkové pochody se dokáží obrátit o 180 stupňů? ..... jen jsem chtěla vysvětlit ty ustarané výrazy a zjistit, jestli to má někdo podobně. Světabol, spleen v jednom člověku s nadšením pro věci módní, možná povrchní.

PS: Tatto by Kóca

25

A je to tu ! :D

Poslední várka fotek z léta. Jak jinak než na Strahově. Máme to blízko a je tam hned několik míst k focení. Je ale načase najít nové lokality, začít dělat nové věci. Přece jen už mám za sebou čtvrtstoletí a nikdy není pozdě si začít plnit sny a dělat, co člověka baví a naplňuje. A tentokrát už si to rozmyslím pořádně. Slibuju !

Autumn Summer

Tak trošku s křížkem po funuse. Fotky z léta, když už nastal podzim ? Kdo mě zná, chápe. Všude chodím pozdě, všechno nechávám na poslední chvíli a v případě blogu žádný deadline nemám, takže se klidně může stát, že zde najdete fotky v plavkách a venku už bude ležet deset cenťáků sněhu... No co, aspoň se na chvilku vrátíte a zahřejete (alespoň) pohledem. Navíc se tento týden léto vrátilo a já si užívám padající listí ve spojení s hřejivými paprsky podzimního sluníčka. Pomalu se ale halím do tmavých barev.. co to povídám... do černé. Můj šatník už pomalu vypadá jako bych byla nejvetším fanouškem Depešáků, ale nijak mi to nevadí, barvičky si totiž užívám spíše na doplňcích a botech, což uvidíte v příštím příspěvku.. doufám, že tu bude za týden... ne za měsíc :)

A jak se mění nálada na barvy Vám?

Cut it short !

Jsem prostě absolutně neschopná čehokoliv pravidelného. Blog jest toho důkazem, a tak po téměř třech měsících s krátkými vlasy jsou tu s nimi první fotky. A je pravda , že někdy příště se podíváme ještě zpátky do minulosti, kdy mi ještě vlály vlasy anebo taky zavzpomínám na nejlepší měsíc v USA, který si jen dokážete představit.
A přesto, že jsem ještě někdy v druháku na střední byla zapálená stát se novinářkou, delší články mi ke mně moc nesedí. Miluji módu ve všech jejich podobách a občas mám potřebu se nechat zvěčnit, toť vše, proč tahle stránka existuje a občas sem i něco přihodím. A proč máte blog vy ?

PS: V krátkých vlasech se konečně cítím jako doma a za to děkuji Katce Muratové, která měla odvahu mě ostříhat skoro na kluka.

New Jersey

Tyhle fotky vzniky v New Jersey, konkrétně v městečku Parsippany, kam nás vzala naše skvělá kamarádka Jill na convention Chiller Theatre Expo. Akce to byla super a příští post bude věnován jenom jí. V USA jsme s Bárou strávily měsíc a byly to ty nejlepší prázdniny ! Skvělá místa, nejlepší spolubydlící, nové zážitky, dobré jídlo, zábavné nákupy, večery v kuchyňce, kosa jak z nosa a nezapomenutelný Brooklyn, ve kterém jsme strávily skoro tři týdny a já už teď vím, že jsem tam nebyla naposled a s první nabídkou super letenek se tam podívám zase. V tomhle článku asi jen superlativy, v některém dalším možná pár cestovních tipů, co a jak nejlíp a nejlevněji :)

Mimochodem se nám podařilo navštívit koncert London Grammar v menším klubu Irving Plaza v New Yorku. Nádherná podívaná z třetí řady a neuvěšitelný hudební zážitek umocněný setkáním s kapelou před klubem. Prohození pár slov, nádherná Hannah mi pochválila bílé linky a Dot zase balil Báru, která si s ním dokonce vyfotila selfie. Na ten večer nikdy nezapomenu, byla to jedna velká dávka štěstí !

Ani se mi nechce věřit, jak skvěle jsme se měly, docela dobře se snesly a že i mojí angličtině někdo rozumněl :D. Pochytala jsem pár nových frází a slovíček a vstřebala velké množství pozitivní energie, která tam sálala z lidí i míst. Jen pozorování lidí v metru mě činilo šťastnou. Nikdo na mě nekoukal divně, ať už jsem měla rty nebo oči namalované třeba na bílo. Pohostinnost, ochota pomáhat, otevřenost a vřelost jsou jen jedny z mála rysů místních i přistěhovalců. Co se týče lidí, měly jsme snad jen dobré zkušenosti, trošku jiný případ je Amerika jako země konzumu, plýtvání, nekonečných reklam a hloupých pořadů. Každá země i město má prostě své pro a proti. Nějak moc jsme se rozepsala, další poznatky zase příště !

PS: Bára mi nejspíš vynadá za fotky, tak si ji užijte, než ty s ní budu nucena smazat :D

Sunshine

Opět zveřejňuji fotky skoro dva měsíce po focení, jsem hrozná a lepší to nejspíše nebude. Asi jste si všimli, že mě nebaví se jen tak postavit mezi popelnice a fotit outfity, prostě mám ráda méně příspěvků, zato kvalitních. I za cenu toho, že uvidíte jen minimální část mého šatníku, budu přispívat maximálně jednou za týden. Užijte si zamračené, přesto slunečné fotky. 

PS: V reálu mám většinou pusu od ucha k uchu :)

Creepy ones

Ještě jedna várka creepy fotek :)  A ano i já se bojím, když vidím tu první fotku :D Příště fotky barvami veselejší :) 

PS: Taky tak rádi fotíte na Strahově ? Podle mě jedno z nejlepších míst!

Forever friends

Pokaždé mám radost, když za mnou přijedou holky, nebo alespoň jedna. V tomhle případě Venda. Znáte Vendu ? Ne? Já jo. Jako otevřenou, surovou, syrovou, netaktní, vtipnou a za každých okolností upřímnou osobu, ve které už mám mnoho let nejlepší kamarádku. Tohle je Venda (až po rozkliknutí :), to je ale kočka, že ? A kdy přijede Bára? Zanedlouho letíme do New Yorku a tak snad ještě před odletem nafotíme něco v Praze. Papalala příště budu pán v pyžámku :)